Vitamíny a minerály jsou pro správné fungování těla nezbytné. Každý z nich má nezastupitelnou úlohu v metabolismu, imunite a dalších procesech. Přesto však platí, že všeho moc škodí. Nadbytečný příjem některých mikronutrientů – zejména pokud dlouhodobě užíváme vysoké dávky doplňků stravy – může mít negativní účinky na zdraví. V tomto přehledu se zaměříme na možné nežádoucí účinky jednotlivých vitamínů a minerálů při nadměrném nebo dlouhodobém užívání, upozorníme, zda hrozí rizika i z běžné stravy nebo jen ze suplementů.
Cílem není nikoho odrazovat od rozumného příjmu vitamínů – spíše zdůraznit, že překračování doporučených dávek může v některých případech škodit.
Vitamin A (retinol)
Vitamin A je důležitý pro zrak, imunitu a pokožku. Při předávkování (zejména preformovaným vitaminem A z doplňků nebo jater) však může dojít k tzv. hypervitaminóze A, která negativně ovlivňuje více orgánů. Akutní toxicita (např. po jednorázovém požití extrémní dávky) se může projevit silnou bolestí hlavy, závratí, nevolností, rozmazaným viděním a zmateností. Chronicky vysoký příjem (např. desetinásobky doporučené denní dávky po měsíce) pak bývá spojen s únavou, bolestmi kloubů a svalů, suchou popraskanou kůží, jaterními problémy a depresivními stavy. Závažným rizikem je teratogenita - nadbytek vitaminu A může u těhotných žen vést k poškození plodu (vrozené vývojové vady). Odborníci proto varují ženy, které jsou těhotné nebo mohou otěhotnět, aby neužívaly více než 3 000 μg (10 000 IU) vitaminu A denně. Beta-karoten (provitamin A) je v tomto ohledu bezpečnější – tělo ho přeměňuje jen podle potřeby a sám o sobě není toxický; jeho nadbytek způsobí jen neškodné zežloutnutí kůže (karotenodermii). Pozor však u kuřáků – studie prokázaly, že vysoké dávky beta-karotenu v dopňcích zvyšovaly riziko rakoviny plic u silných kuřáků.
Přirozený zdroj: Bohaté na vitamin A je oranžové a tmavě zelené ovoce a zelenina – například mrkev, dýně, špenát či brokolice. Obsahují provitamin A (beta-karoten), který si tělo přemění podle potřeby. Tento způsob je bezpečnější než retinol z doplňků.
Vitamin D (kalciferol)
Vitamin D si tělo vytváří v kůži působením slunce a získáváme ho i z potravy. Pomáhá vstřebávat vápník a je klíčový pro kosti a imunitu. Příliš vysoké dávky vitaminu D však mohou vést k hypervitaminóze D, jejímž důsledkem je nadbytek vápníku v krvi (hyperkalcémie). To se může projevit nevolností, zvracením, častým močením, velkou žízní, slabostí a tvorbou ledvinových kamenů. V extrémních případech hrozí vápenatění měkkých tkání (usazování vápníku například v cévách a srdci), poruchy srdečního rytmu, poškození ledvin až selhání. Takto závažné stavy nastávají zpravidla při dlouhodobém užívání enormně vysokých dávek (řádově desítky tisíc IU denně) nebo po omylné výrobní chybě v doplňcích. Vitamin D je rozpustný v tucích a tělo si jeho přebytek ukládá, takže nadbytek nemůže rychle vyloučit.
Dobrou zprávou je, že běžným sluněním ani stravou se vitaminem D neotrávíte – tělo má samoregulační mechanismy a z kůže se po určité dávce další vitamin D už netvoří. Riziko toxicity hrozí téměř výhradně z nevhodného doplňování. Například pokud někdo omylem užívá násobky doporučené dávky, nebo pokud kombinuje více preparátů obsahujících vitamin D (např. multivitamin + rybí tuk + samostatný vitamin D).
Přirozený zdroj: Vitamin D si tělo vytváří při pobytu na slunci, ale pomoci může i potrava. Najdeme ho v tučných rybách (losos, makrela), v vejci a v obohacených mléčných výrobcích. Přirozené množství není toxické – problém bývá pouze u suplementů.
Vitamin E (tokoferol)
Vitamin E funguje jako antioxidant chránící buňky. S jeho předávkováním v běžné stravě se nesetkáme – potraviny (ořechy, semínka, rostlinné oleje) nevyvolávají toxicitu. Problémem však může být dlouhodobé užívání vysokých dávek doplňků vitaminu E. Nadbytečný vitamin E může narušovat srážlivost krve – ve vysokých dávkách tlumí účinek vitaminu K a může zvyšovat krvácivost. Byly zaznamenány výskyty krvácivých mozkových příhod (hemoragické mrtvice) u lidí, kteří brali denně 400 IU syntetického vitaminu E po dobu několika let. Proto se u vysokých dávek tokoferolu hovoří o riziku krvácení (hemoragie) – zejména u osob, které současně užívají léky na ředění krve (warfarin apod.), by nadbytek vitaminu E mohl představovat problém.
Některé studie také naznačily, že dlouhodobé užívání vysokých dávek vitaminu E může být spojeno s mírně vyšší úmrtností či vyšším rizikem určitých onemocnění, ačkoliv výsledky nejsou jednoznačné. Velká klinická studie SELECT například prokázala, že muži užívající 400 IU vitaminu E denně měli časem vyšší výskyt rakoviny prostaty oproti kontrolní skupině. Tyto nálezy vedly odborníky k opatrnosti – extrémní dávky vitaminu E (řádově stovky mg denně) nejsou doporučovány bez indikace.
Přirozený zdroj: Vitamin E je hojně zastoupen v rostlinných olejích (slunečnicový, řepkový), ořeších (mandle, lískové ořechy) i semínkách (slunečnicová, lněná). Přirozený příjem z těchto potravin je bezpečný, toxicity se neobáváme.
Vitamin K
Vitamin K je nezbytný pro srážení krve a zdravé kosti. Na rozdíl od jiných vitaminů rozpustných v tucích nemá vitamin K (konkrétně K₁ a K₂) žádné známé toxické účinky ani ve vyšších dávkách . Nebyl stanoven ani žádný oficiální tolerovaný horní limit příjmu, protože u přirozených forem vitaminu K nebyla pozorována toxicita. Tělo přebytek vitaminu K poměrně rychle odbourává a vylučuje, takže i vysoké dávky z potravy či běžných doplňků jsou u zdravého člověka považovány za bezpečné.
Je třeba upozornit, že výše uvedené platí pro přirozené formy vitaminu K (fylochinon K₁ a menachinony K₂). Existuje také syntetická forma vitaminu K₃ (menadion), která ve vysokých dávkách může způsobit poškození jater a krvinky (hemolýzu) – ta se však v doplňcích stravy nepoužívá.
Přirozený zdroj: Vyskytuje se hlavně v listové zeleni – špenát, kapusta, brokolice – a také v fermentovaných výrobcích (např. natto). Z přirozených forem K₁ a K₂ se nedá předávkovat, což potvrzuje i absence toxických účinků.
Vitamin C (kyselina askorbová)
Vitamin C je známý antioxidant, důležitý pro imunitu, kůži a cévy. Nadměrný příjem vitaminu C je díky jeho rozpustnosti ve vodě většinou snadno vyloučen močí – vitamin C má velmi nízkou toxicitu a ani vysoké dávky obvykle nezpůsobují závažné účinky . Při předávkování vitaminem C se nejčastěji objevují zažívací obtíže – typicky průjem, nadýmání, křeče a nevolnost, protože nevyužitý vitamin C v střevě osmoticky přitahuje vodu. Tyto potíže jsou nepříjemné, ale odezní při snížení dávky a nepovažují se za vážné ohrožení zdraví. Například užití 2–3 gramů vitaminu C naráz u citlivého člověka téměř jistě vyvolá průjem. Z toho důvodu je stanovena horní bezpečná hranice (UL) kolem 2 000 mg denně – při vyšších dávkách už u většiny lidí hrozí trávicí obtíže.
Dlouhodobé nadměrné dávky vitaminu C mohou zvyšovat riziko ledvinových kamenů u citlivých jedinců. Vitamin C zvyšuje vylučování šťavelanů a močové kyseliny, což by teoreticky mohlo přispět k tvorbě kamenů. Důkazy jsou nejednoznačné – u zdravých lidí nebylo jasně prokázáno, že by „céčko“ způsobovalo kameny, avšak u osob s tendencí k oxalátovým kamenům či s onemocněním ledvin je opatrnost na místě. Další potenciální efekt nadbytku vitaminu C je zvýšené vstřebávání železa. U zdravých to nevadí, tělo si absorpci želetu reguluje. Avšak lidé s vrozenou poruchou ukládání železa (hemochromatóza) by neměli brát megadávky vitaminu C – mohly by zhoršit přetížení organismu železem a tím poškození jater či srdce. Objevily se i úvahy, že extrémní dávky vitaminu C by mohly působit pro-oxidačně a poškozovat DNA, ale studie to nepotvrdily jednoznačně. Pro zajímavost – u některých jedinců nadbytek vitaminu C údajně vedl k falešnému poklesu hladiny vitaminu B₁₂ nebo mědi v krvi či k podráždění žaludku, ale tyto efekty jsou vzácné.
Přirozený zdroj: Najdeme ho především v citrusových plodech (pomeranč, citron), v kiwi, jahodách i paprice. Přirozený příjem je pro tělo bezpečný – případná změť tablet se projeví spíše průjmem než vážnou otravou.
Vitaminy skupiny B (B-komplex)
Vitaminy skupiny B jsou rozpustné ve vodě a tělo si jejich přebytek obvykle snadno vyloučí močí. Proto většina vitaminů B nemá při nadbytku závažné nežádoucí účinky a nebyl ani stanoven toxický horní limit pro příjem (UL) u vitamínů jako B₁ (thiamin), B₂ (riboflavin), B₅ (kyselina pantothenová), B₇ (biotin) či B₁₂ (kobalamin). Přesto u některých béček může nadměrné dávkování způsobit problémy:
- Vitamin B₃ (niacin): Vysoké dávky (už kolem 50 mg) nikotinové kyseliny, jedné z forem niacinu, způsobují nepříjemné zrudnutí a pálení kůže – tzv. niacin flush . Tvář a trup zčervenají, objeví se pocit horka, brnění a svědění – tento efekt je nepříjemný, ale přechodný . Při farmakologických dávkách niacinu (1–3 g denně, dříve používaných k léčbě cholesterolu) už hrozí závažnější účinky: niacin může zhoršit cukrovku (zvyšuje hladinu cukru v krvi), způsobit poškození jater, žaludeční nevolnosti, nízký tlak, únavu a poruchy vidění . Dlouhodobé vysoké dávky (zejména pomalu se uvolňující formy niacinu) byly spojeny s případy žloutenky, hepatitidy a selhání jater . Tato rizika se týkají jen doplňků a léků s niacinem – z potravy se na takové dávky nedostaneme . Druhá forma niacinu, nikotinamid, nezpůsobuje flush, ale ve velmi vysokých dávkách (řádově gramy) může rovněž vyvolat nevolnost a poškození jater . Rizikovou skupinou jsou zde pacienti léčení vysokými dávkami niacinu (měli by být pod lékařským dohledem s kontrolou jaterních testů) a lidé s onemocněním jater či vředovou chorobou – pro ně může být niacin ve vyšších dávkách nevhodný.
- Vitamin B₆ (pyridoxin): Dlouhodobé užívání velmi vysokých dávek vitaminu B₆ může poškodit nervový systém. Byly zdokumentovány případy, kdy 1–6 g pyridoxinu denně vedlo po čase k neuropatii – pacienti měli poruchy chůze, necitlivost a brnění končetin . Tyto příznaky naštěstí obvykle vymizí po vysazení vitaminu B₆ ale ukazují na nutnost opatrnosti. Za bezpečnou hranici se považuje 100 mg B₆ denně . Nižší chronické nadbytky B₆ mohou způsobit kožní léze, světloplachost, žaludeční nevolnost apod.. Rizikové jsou zejména osoby, které neúměrně užívají doplňky B₆ (např. při snaze léčit premenstruační syndrom či neuropatie – paradoxně tím mohou neuropatii přivodit). Těhotné ženy by neměly překračovat doporučené dávky – ač B₆ pomáhá na nevolnosti, extrémní dávky by mohly teoreticky mít vliv na plod (starší zdroje uváděly možnost poškození nervů u novorozenců, ale není to jednoznačně prokázáno ).
- Vitamin B₉ (kyselina listová): Přirozená folát ze stravy je bezpečný i ve vyšších dávkách. U syntetické kyseliny listové (v doplňcích a obohacených potravinách) stanovili odborníci UL 1000 μg denně, protože nadbytek folátu může zakrýt nedostatek vitaminu B₁₂. Prakticky to znamená, že vysoké dávky kyseliny listové mohou vyléčit anémii způsobenou nedostatkem B₁₂, ale neurologické poškození z deficitu B₁₂ přitom pokračuje skrytě dál. Člověk s nedostatkem B₁₂ tak kvůli nadbytku folátu nemusí včas poznat, že mu chybí B₁₂, a může u něj dojít k nevratnému poškození nervů. Proto se nedoporučuje brát kyselinu listovou ve vysokých dávkách „jen tak“ preventivně, zejména u starších osob (u nich je deficit B₁₂ častější). Dalším možným rizikem z megadávek folátu jsou úvahy o zvýšeném riziku některých rakovin nebo o oslabení imunity, ale výzkum zatím není jednoznačný. Rizikové skupiny zde jsou hlavně starší lidé s možným nedostatkem B₁₂ – neměli by užívat víc než 400 μg kyseliny listové denně bez dohledu lékaře. Jinak pro těhotné ženy je naopak dostatečný příjem folátu důležitý (400–800 μg denně před a na začátku těhotenství), vyšší dávky ale nemají brát bez indikace.
- Vitamin B₁₂ (kobalamin): Patří mezi nejbezpečnější vitaminy. Ani velmi vysoké dávky B₁₂ nebyly spojeny s toxicitou. Tělo si vezme, kolik potřebuje, a zbytek vyloučí. Proto nemá B₁₂ stanoven UL a využívá se ve velkých dávkách při léčbě deficitu. Někteří jedinci mohou zaznamenat při injekčním podání vysokých dávek akné či vyrážku, ale to jsou ojedinělé případy. Celkově se vitaminem B₁₂ předávkovat nelze – rizika spojena nejsou ani pro citlivé skupiny.
Shrnutí: Většina vitaminů skupiny B je při nadbytku z doplňků poměrně neškodná, nadbytek se prostě vyloučí. Výjimkou jsou hlavně niacin a pyridoxin, kde dlouhodobé vysoké dávky mohou způsobit vážnější obtíže (poškození jater u niacinu, nervů u B₆). Kyselina listová zase ve velkém může maskovat jiný problém (nedostatek B₁₂). U ostatních (thiamin, riboflavin, biotin, B₁₂) nejsou ani při vyšším příjmu prokázané škodlivé účinky – tělo si je reguluje a přebytek vyloučí.
Přirozený zdroj: Vitaminy skupiny B jsou běžné v masu, vejcích, mléčných výrobcích, celozrnných obilovinách, luštěninách, ořeších a zelené zelenině. Při vyvážené stravě je deficitu málo – bezpečné užívání souvisí hlavně s doplňky.
Vápník (calcium)
Vápník je stavební materiál kostí a zubů, potřebujeme ho také pro svaly a nervy. Nadměrný dlouhodobý příjem vápníku, obvykle z doplňků stravy, může způsobit zdravotní problémy. Nejznámější je souvislost mezi vysokými dávkami vápníku a vznikem ledvinových kamenů. Některé výzkumy ukazují, že suplementace vápníku ve vyšších dávkách může mírně zvýšit riziko tvorby ledvinových kamenů u náchylných osob. Také se diskutuje, zda nadbytek kalcia (hlavně z doplňků) nemůže přispívat k ateroskleróze a kardiovaskulárním problémům – jsou náznaky, že může stoupat riziko srdečně-cévních příhod či úmrtí, zejména u mužů, kteří užívají hodně kalcia navíc.
Výsledky studií jsou smíšené, ale opatrnost je na místě. Jisté je, že příliš vysoká hladina vápníku v krvi (hyperkalcémie) vede k nepříznivým projevům: únava, nechutenství, zácpa, nevolnost, nadměrné močení, poruchy srdečného rytmu a v dlouhodobém horizontu i kalcifikace cév a ledvin . K hyperkalcémii ale obvykle dojde spíš vlivem nemocí (porucha příštítných tělísek apod.) nebo extrémního předávkování (např. kombinace megadávek vápníku s vitaminem D). Horní bezpečný limit pro dospělé je stanoven na cca 2000–2500 mg vápníku denně.
Přirozený zdroj: Vápník dodáváme hlavně mlékem, jogurtem, sýry a listovou zeleninou (šťavel z ní ale snižuje vstřebávání). Přirozeným způsobem tělo absorbuje vápník bezpečně, zatímco nadměrné suplementy mohou zvýšit riziko kamenů či kardiovaskulárních problémů.
Hořčík (magnesium)
Hořčík je důležitý pro svaly, nervy a stovky enzymatických reakcí. Nadbytek hořčíku z jídla zdravému člověku neublíží – ledviny snadno vyloučí přebytek do moči . Jiná situace je u doplňků stravy a léčiv obsahujících hořčík: vysoké dávky hořčíku v jedné chvíli působí projímavě. Nevyužitý hořčík v trávicím traktu zůstává a osmoticiky přitahuje vodu do střeva, což vyvolá průjem. Už dávky nad ~350 mg elementárního hořčíku najednou mohou u citlivých jedinců vyvolat průjem, nadýmání a křeče – proto je stanovena tato hodnota jako horní doporučený limit z doplňků. Není to známka otravy, ale přirozený laxativní účinek (využívá se např. u mléka magnézia). Závažná toxicita hořčíku nastává jen výjimečně, když někdo požije extrémní množství (gramy) nebo při selhání ledvin. V literatuře jsou popsány případy, kdy lidé nadměrně užívali magnesium jako antacidum či projímadlo (řádově >5000 mg denně) a došlo u nich k hypermagnezémii . Ta se projevuje poklesem krevního tlaku, slabostí, zmateností, zpomalením srdečního tepu a v krajním případě až zástavou srdce. Takové případy jsou však velmi vzácné.
Přirozený zdroj: Hořčík je hojně zastoupen v celozrnných obilovinách, ořeších (např. mandle), semínkách, luštěninách i tmavé zelené zelenině. Jeho přirozený příjem je pro tělo bezpečný, přebytek se projeví spíše průjmem než toxicitou.
Železo (ferrum)
Železo je esenciální pro tvorbu červených krvinek a přenos kyslíku. Nadbytek železa v těle je však nebezpečný, protože železo může podporovat tvorbu volných radikálů a poškozovat tkáně. Organismus si přísun železa přirozeně reguluje – ze stravy vstřebá jen tolik, kolik potřebuje. Riziko toxicity nastává hlavně při užívání doplňků železa ve vysokých dávkách. Již dávky železa kolem 20– 30 mg mohou způsobit zažívací potíže – typicky podráždění žaludku, nevolnost, zácpu, případně průjem. Železité tablety také často způsobují černé zabarvení stolice – to je neškodný důsledek železa. Při vyšších dávkách (např. léčebných 100 mg) se mohou objevit i bolesti břicha, zvracení a vředy v žaludku.
Akutní otrava železem je velmi vážná – typicky postihovala malé děti, které snědly větší množství tablet železa (dříve byly barevné a dětem chutnaly). Dávky nad 20 mg/kg tělesné hmotnosti mohou poleptat trávicí trakt a způsobit šokový stav, krvácení a poškození orgánů. Ještě vyšší dávky (nad~60 mg/kg) vedou k multiorgánovému selhání, kómatu až úmrtí, pokud není rychle poskytnuta pomoc. V minulosti (80.–90. léta) byly otravy železem nejčastější příčinou smrtelných otrav u dětí – několik desítek dětí v USA zemřelo po náhodném pozření železitých tablet. Díky zlepšenému balení doplňků železa (blistry, varovné nápisy) tyto tragédie výrazně poklesly.
Chronický nadbytek železa v těle vede k jeho ukládání v orgánech, zejména v játrech, srdci a slinivce. Může tak způsobit cirhózu jater, cukrovku, srdeční selhání a další obtíže. To hrozí hlavně u lidí s dědičnou hemochromatózou, kteří absorbují příliš železa i z normální stravy. Tito pacienti nesmí užívat doplňky železa a dokonce se udržují v mezích pravidelným pouštěním krve, aby se zbavovali nadbytečného železa. U běžného člověka bez poruchy se chronická železná zátěž může projevit například u opakovaných krevních transfuzí nebo při dlouhodobém nadměrném suplementování (zejména u mužů a žen po menopauze, kteří nemají pravidelnou ztrátu krve).
Přirozený zdroj: Červené maso, vnitřnosti, vaječný žloutek, luštěniny, špenát, dýňová semínka. Živočišné zdroje jsou lépe vstřebatelné.
Zinek
Zinek je minerál důležitý pro imunitu, kůži, hojení ran a mnoho enzymů. Krátkodobý nadbytek zinku se projevuje hlavně trávicími obtížemi. Už jednorázová vysoká dávka (např. přes 50 mg na lačno) může vyvolat nevolnost, zvracení, průjem, bolesti hlavy a únavu . Typicky k tomu může dojít, když někdo omylem vezme příliš mnoho tablet zinku naráz. Chronické nadužívání zinku (např. >50 mg denně po dobu několika týdnů a déle) má jiné následky – narušuje metabolizmus ostatních prvků a imunitu. Nadbytek zinku totiž brání vstřebávání mědi, což může vést k nedostatku mědi v těle . Důsledkem pak může být anémie (chudokrevnost z nedostatku mědi) a také poškození nervů (měď je potřebná pro nervový systém) . Dlouhodobý nadbytek zinku také bývá spojován s poklesem hladiny „hodného“ HDL cholesterolu a oslabením imunitní funkce. V lékařské literatuře jsou popsány případy lidí, kteří nadměrně používali zinkové tablety nebo dokonce zinkovou zubní pastu na protézy – výsledkem byla těžká porucha chůze (neuropatie) a anémie právě z vyčerpané mědi.
Přirozený zdroj: Dýňová semínka, maso, vejce, celozrnné produkty, ořechy, sýry.
Selen
Selen je stopový prvek s antioxidačními účinky, důležitý pro imunitu a štítnou žlázu. Rozmezí mezi potřebným a nadbytečným selenem je poměrně úzké. Doporučená denní dávka je kolem 55 μg, zatímco horní bezpečný limit je asi 400 μg denně . Dlouhodobý příjem selenu nad tuto hranici může vést k otrave selenem zvané selenóza. Jejím typickým projevem je vypadávání vlasů a lámání nehtů . Mezi další příznaky chronického nadbytku selenu patří česnekový zápach z úst, kovová pachuť, kožní vyrážka, nevolnost, průjem, únava, podrážděnost a poruchy nervového systému. Tyto potíže byly pozorovány např. u lidí v oblastech s extrémně vysokým obsahem selenu v půdě nebo u jedinců, kteří dlouho brali vysoké dávky selenových doplňků.
Pozor na para ořechy – ty mají mimořádně vysoký obsah selenu (jeden brazilský ořech může obsahovat 70–90 μg selenu) . Pravidelná konzumace většího množství para ořechů (např. hrst denně) může vést k překročení bezpečné dávky a způsobit příznaky selenózy. Akutní otrava selenem je vzácná, ale byla zdokumentována při výrobních chybách doplňků: například v USA dostalo 201 lidí těžkou otravu, když užívali tekutý multivitamin obsahující 200× více selenu, než mělo – objevily se u nich prudké zažívací a neurologické obtíže, vypadaly jim vlasy, nastaly poruchy srdečního rytmu a poškození jater . Akutní předávkování (požití několika miligramů selenu najednou) může způsobit i smrt, ale to je krajní scénář.
Přirozený zdroj: Para ořechy, tuňák, sardinky, vejce, žitný chléb. Důležitý je i obsah selenu v půdě, odkud jej rostliny čerpají.
Jód
Jód je klíčový pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Nedostatek jódu způsobuje strumu a hypotyreózu – ale co nadbytek jódu? Paradoxně i příliš mnoho jódu může funkci štítné žlázy narušit. U citlivých osob vysoký příjem jódu může vést k dočasnému utlumení tvorby hormonů a zvětšení štítné žlázy (strumě) . Projevuje se to zvýšenou hladinou TSH (hormonu stimulujícího štítnou žlázu) a může nastat obraz hypotyreózy podobně jako při nedostatku . Na druhou stranu, u některých jedinců (zejména s uzlovou strumou či starší osoby) může nadbytek jódu vyvolat jódovou hypertyreózu – štítná žláza se „rozjede“ a produkuje nadbytek hormonů . Oba tyto efekty (Wolff-Chaikoffův a Jod- Basedowův fenomén) jsou spíše výjimečné a objevují se u lidí, kteří mají predispozice. Bezpečný horní limit pro většinu populace je 1100 μg jódu na den , což je asi 7× víc než doporučená denní dávka (150 μg).
Další negativní účinky nadbytku jódu mohou zahrnovat zánět štítné žlázy (jodismus) a v dlouhodobém horizontu zvýšené riziko autoimunitních onemocnění štítné žlázy nebo dokonce rakoviny štítné žlázy (některé studie poukazují na vyšší výskyt papilárního karcinomu štítné žlázy v populacích s extrémním příjmem jódu) . Akutní otrava jódem je naštěstí vzácná – vyžadovala by požití gramových dávek jódu naráz (např. tinktura jódu). Projevila by se pálením v ústech, hrdle a žaludku, horečkou, zvracením, průjmem, slabým pulzem až kómatem.
Přirozený zdroj: Mořské ryby, mořské řasy, jodovaná sůl, mléčné výrobky a vejce.
Měď
Měď je stopový prvek potřebný pro krvetvorbu, imunitu a nervový systém. Nadbytek mědi z potravy se u zdravých lidí vyskytuje zřídka – tělo absorpci mědi reguluje a přebytky vyloučí žlučí. K otravě mědí dochází spíše při kontaminaci pitné vody nebo při vrozené poruše metabolismu mědi. Chronicky vysoký příjem mědi může způsobit poškození jater a zažívací obtíže – typicky bolesti břicha, křeče, nevolnost, zvracení a průjem . Tyto příznaky byly pozorovány například u lidí, kteří pili vodu z měděných trubek s vysokým obsahem rozpuštěné mědi . Akutní otrava (např. vypití měděného síranu) se projeví prudkým zvracením („modrá skalice“ má emetický účinek), silnými bolestmi a může vést k selhání jater a ledvin.
Zdraví jedinci bez genetických poruch mají jen velmi malou šanci se mědí předávkovat běžnou cestou. Tělo má homeostatické mechanismy, které nadbytečnou měď vyloučí. Oficiální horní limit příjmu mědi je stanoven na 10 mg denně pro dospělé , což je více než desetkrát vyšší než běžný denní příjem (ten se pohybuje kolem 1 mg). Pro představu – aby člověk dosáhl toxické dávky, musel by dlouhodobě pít vodu s extrémním obsahem mědi nebo konzumovat doplňky s mědí vysoko nad doporučení.
Přirozený zdroj: Játra, houby, kakao, kešu ořechy, čočka a další luštěniny, celozrnné produkty.
